THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CULT OF FIRE i na své druhé nahrávce dokazují, že jsou skvělým vývozním artiklem. Nejenže v zahraničních médiích sbírají jedno vysoké hodnocení za druhým, ale jsou jako jedni z mála zváni na skutečně prestižní akce, byť se v tomto případě jedná o záležitosti striktně žánrové.
Je pravda, že jejich pojetí klávesového black metalu není smrtelně originální, avšak souznění výrazné atmosféry, agrese a skvělých melodií, jež jsou citlivě zabudovány do kvalitně vystavených kompozic, budí oprávněné nadšení. Jsem dalek extatických výkřiků, ale o tom, že v domácím prostředí se jedná v rámci žánru o naprostý top, není třeba vůbec diskutovat a i v porovnání se světovou konkurencí má kapela rozhodně co říct. Když se k tomu přidá i zajímavá image, představují CULT OF FIRE pro blackmetalového fanouška to pravé potěšení.
Oproti „Triumvirátu“, který zahákl a nepustil, je nutno dát novince tentokrát trochu více času. Stejně jako posledně, obsahuje i tato naprosto kouzelné melodie, nově zpestřené sitárem, odříkáváním manter a popěvky opěvujícími kult bohyně smrti Kálí, jíž je nahrávka věnována.
CULT OF FIRE totiž opustili prostředí španělských kajícníků a vrhli se na hinduistickou půdu, konkrétně do oblasti tamějších pohřebních rituálů, jak už se ostatně člověk znalý indického písma dévanágarí může jednoduše dovtípit při pohledu na seznam skladeb. Originální to je natolik, že náš redakční systém ani neumožňuje vložit původní název alba „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ do nadpisu nad článkem. Faktem je, že kapela je v tomto ohledu velmi perfekcionistická, pročež s novou deskou přichází i změna loga, stejně jako nová koncertní image poplatná konceptu nahrávky.
S tím samozřejmě souvisí i zničující atmosféra naprosto odpovídající ideovému směřování alba. Obrazy pohřebních hranic a plamenů vytanou v mysli při poslechu zcela samozřejmě a jako organické se jeví i začlenění již zmíněného sitáru. Použití nástroje, jenž v západním světě zpopularizoval Ravi Shankar, bych zvlášť u české blackmetalové kapely nečekal. Ale vlastně proč ne, když někteří jiní používají banjo... Nesporným faktem však je, že výsledek zní úplně přirozeně.
Tato skutečnost, stejně jako i další bonusy (např. parádní obal a snad čím dál tím víc chytlavé melodie) mají za následek, že se CULT OF FIRE a „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ řadí mezi naprostý BM top loňského roku. Jasně, hype okolo kapely je dost velký, ale oprostíme-li se od něj, dostaneme skvělou žánrovou nahrávku. A že je z domácích končin, potěší o to víc.
Indové, pohřební rituály, hořící hranice, prach a popel, bohyně Kálí. Jedna z nejlepších BM nahrávek uplynulého roku.
8,5 / 10
Tom Coroner
- bicí
Infernal Vlad
- kytary, basa, vokály
Devilish
- vokály
1. संहार रक्त काली
2. अस्तित्व की चिता
3. शव साधना
4. काली मां
5. मृत्यु ही सत्य है
6. मृत्यु का वीभत्स
7. खण्ड मण्ड योग
8. दिव्य प्रेम की ज्
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.